Všemyslice – NoName

Bylo běžné všední odpoledne a někdo dostal nápad, co si takhle zajet na jedno maximálně dvě pivka do nějaký vesnický hospy nedaleko Tejna. Samozřejmě nikdo nebyl proti, jako vždy a tak jsme vyrazili do Bohunic. V Bohunicích je totiž opravdu delikátní a mnoha historkami opředená hospoda. Celý natěšení jsme vyjeli jen tak nalehko v kraťasech a tričkách. Kdo by se taky oblíkal v takovém vedru a hlavně , když jsme vyrazili na 1 slovy dvě pivko. Hned na začátku tour jsme nasadili ďábelské tempo okoukané z právě probíhající Tour de France, což je náš největší konkurenční závod. Při první výškařské prémii Pawev prohlásil, že se na to může vysr… a řek „ já si jedu na výlet a ne na nějakej závod“ (ležérnost je Pawevovo hlavní zbraní) a tak jsme solidárně zvolnili a pokračovali v tempu tak pomalém, že nás předjížděli babičky s nákupem na řidítkách. Během cesty jsme neopomněli udělat několik fotek s Temelínem a dlouhýma stínama. Brutálním sjezdem, kde někteří z komitétu ukázali, že se rychlosti blížící se rychlosti zvuku nebojí, jsme se dostali do Bohunic. Již značně nažhavení usednout do svatostánku vesnických hospod a hospůdek jsme profrčeli kolem místních aboriginů, přes lávku a šmejrem jsme zabrzdili u vchodu. (Pozn. Mohutec: To vše bez jediného šlápnutí po rovince, využívajíce pouze zbytkové energie nakřečkované při sjezdu) Když se rozptýlila oblaka prachu, přišlo hrozivé zjištění, které nenapadlo nikoho z nás. Pondělí zavřeno! „Co teď..“ Pronesl se slzami v očích jeden ze členů komitétu. Jak jde o pivo je rozhodování členů komitétu bryskní a nekompromisní. „Jedeme do Všemyslic. Standa říkal, že je to tam dobrý!“ ( o Standovi ještě nikdy nebyla v reportech z Tour de Bier ani zmínka. Pro přiblížení je to ten, jenž zná spoustu borců z Temelína (cituji: „Tam sou borcíí…“) a používá ohně jako prostředku, který vše spapá). Cestou jsme opět udělali několik fotek s Temelínem na přání Paweva. Mě osobně se zdá, že se za fotky s Temelínem maskujou vydejchávací pauzičky, ale můžu se mýlit. Plní sil po vajglpauze jsme proletěli kolem cedule s nápisem Všemyslice, třikrát jsme šlápli a opět jsme proletěli kolem cedule s nápisem Všemyslice, ale tentokrát přeškrtnutým, což nás trochu překvapilo. Otočili jsme naše oře a pomalou jízdou jsme hledali, jen z vyprávění známou, hospu. Díky Majklovo čuchu na pivo se nám podařilo malý bílý baráček komunistického střihu naleznout. Zaparkovali jsme kola a zabrali strategicky dobře umístěná místa u stolu mezi grilem a stolem štamgastů. První co zaujalo naši pozornost, teda až druhý, protože první byla kontrola výčepu, byl závodní traktor značky Zetor s přívěsem na seno a startovním číslem 13. S postupujícím časem se zábava rozjela na takové obrátky, které nečekal nikdo z nás. Kluk od kasáren sice neustále otravoval, že musí zejtra za přepážku a že bychom měli jet domů. Tento argument, jak je každému zadem jasné, nemohl obstát proti neutuchající chuti po pivě dvou členů komitétu, Majka a Paweva. A tak někdo objednal rumy! Rumy byly opravdu vypečené a za 6 korunek splnily úkol na sto procent. Začaly se tlachat takový kraviny, který se nám samozřejmě zdály v oné situaci naprosto úžasný a vtipnější než vtipy Petra Novotného, že jsme je ještě druhej den cítily ve stěně břišní a bránici. Několik desítek z nich se podařilo zaznamenat na účtenky a tak pokud si nechcete potrhat bránice nedoporučuji číst dál.
Dále čtete na vlastní nebezpečí! Za případné újmy na zdraví nenese nikdo z komitétu Tour de Bier žádnou odpovědnost! Pokud nemáte smysl pro humor, opusťte tuto stránku! Všechny zde získané informace jsou pouze pro vlastní potřebu! Jejich následné šíření bude stíháno dle platných zákonů! Pokud souhlasíte s výše uvedenými podmínkami, přeji příjemnou zábavu.

Zápisky psané pod vlivem pohodové atmosféry:

1. „To se mi z toho zpotily boty.“ Yce rozlil pivo tak šikovně, že ho měl plný boty. Většinou ho má plný kecky. (Pozn. Yzerman: W:O:L:E. čti dvojitý vé ó el é dvojitý vé)
2. „Zpotily boty, to je směr dolů nebo změna stavu? Mam tam napsat s nebo z?“
3. „To pivo je strašně hořký…. Ty seš jako Jarda Jágr!“
4. „Mám Vás otřít?“ řekla vrchní poté co se Yce polil pivem. Odpověď zněla: „Pán si nedá“
5. „Zase budu za kokota!“ bohužel se nedochoval záznam o tom v jaké situaci to Pawev pronesl, ale to nemění nic na pravdivosti výroku.
6. „To si srovnám tady stou hladinou a je to do kopce, to vidim. Je to do kopce nebo to není do kopce? Je to do kopce a jezdí to do kopce! Tady neplatí fyzikální zákony. A to sem v nich byl dobrej!“ když Pavker ověřoval fyzikální zákony.
7. „Tam nejsou vidět svaly! Vyfoť to znova!“ řek Yce po nedokonale zvládnuté póze pro místní fanynky.
8. „Dáme čtyři rumy na cestu?“ Majkl. „Pro mě za mě, hlavně ať už je tu máme!“ Pavker.
9. „Vy jste děfky…“ Prones Klimič poté co vypil rum a ještě přidal „už s váma nikdy nejedu!“ Zase lhal.
10. „Co jsme dělali minulý prázdniny?“ Pavker „To sme vůbec nežili!“ Yce
11. „Tour de BIER zraje jako víno, já se bojim co bude příště.“ Pawev
12. „Atmosféra je super!“ někdo z davu
13. „Vy neplatíte, tak tady jsou ty rumy.“ Zněla opověd servírky na jednu z mnoha výmluv Klimiče. „Tady jsou zákeřníř.“ na to Klimič.
14. „Nabídni klukum korbáčky“ jede ze štamgastů. „Ne ty vole jim to tam jenom tak fláknout! Snad jim to ustříhneš, ne?“ „A kde to má suchej zip?“ „Nůžky, kde sou ty nůžky!“
15. „Si pěstuju chlupy na zádech a voni mi je zapálí.“ Někdo prones při rozdělávání ohně na grilu. „Aspoň bude světlo na cestu, ale smrádek je to pěknej!“
16. My:pět krát děkuju, Servírka: šest krát prosím. Byli jsme tam jenom čtyři, tady něco nesedí….
17. „To je skanzen.“ Pawev
18. „Za všechno může Standa Borec Hupků.“ Pawev
19. „Máte pusinku? Ne, hopsinku.“
20. „Tady nebejt, tak se radši zabiju.“ Pawev
21. „Mám asi bronchitidu“ následovalo po jemném zakašlání Klimiče. Další pokus ject domu o něco dřív. Opět nevyšel.
22. „Monikóó dělej něco s těma kozičkama.“ štamgast na servírku. (Mimochodem to byl majitel podniku a Moniky táta…) Za čas to dojedeme zkontrolovat…
23. Atd.

Pokud se vám to nezdá vtipný, tak se ani nedivim, ale zažít atmosféru Všemyslické hospody opravdu doporučuji. Možná potom pochopíte kouzlo některých z výroků.

Zaplatili jsme a servírka se s námi rozloučila s prosbou: „ Příště až sem pojedete, tak se prosim Vás ohlaste předem.“ Přikejvli jsme na souhlas a slíbili,že tu určitě nejsme naposledy. Před hospodou jsme se vyfotili u trefného nápisu A JE TO! a pokusili se nasednou na kola. Po chvilce zkoušení nasednou na kolo klasickou metodou, která nevedla ke kýženému efektu, jsme použili stylu nasedání alá mám namožený třísla ze včerejšího fotbalu (metoda patentována externí spolupracovnicí TDB teamu Mísh-Ou Kuličkou) a už jsme frčeli k domovu. Cesta byla hodně náročná, mnoho nepředvídatelných zatáček, které tu nikdy předtím nebyli a silnice užší než by se na první pohled zdálo. A aby toho nebylo málo se nám pod kola pletly vzteklý lišky, kter někteří ze členů komitétu úplně ignorovali a neohroženě si razili cestu chvíli polem a chvíli škarpou plnou kopřiv. Nakonec vše dobře dopadlo a bez větších újem na zdraví jsme dorazili domu.

written by Panker N:E:R