Všeteč – Škola základ života

Budu se snažit popsat vše co nejobjektivněji, ale nevím, jestli se mi to podaří.

Cílem naší cesty se po všech zmatcích a změnách nakonec stala bájná hospoda ve Všeteči. Unikátní hospoda, kde v jedné nevelké budově sídlí škola, lidová knihovna, hasičská zbrojnice a hlavně HOSPODA. Tisíckrát viděná zvenčí ale dosud neprobádaná.

Sraz byl naplánován na 4 hodinu. Na místo startu jsme dorazili přesně a to i přes jisté obří „maskované“ poprsí, které se nám pokoušelo zabránit už jen vyjet z Týna!!! Nakonec jsme oči naštěstí přeci jen odtrhli. (Nod-G ho ale propásl). Ten se záhy vymlová na bolest zad a přebírá funkci technické potvory. Majkl si musí půjčit náhradní kolo od Kluka od kasáren protože mu nějaké děti propíchaly gumu. (později se ukáže výměna stroje jako osudový okamžik). Dorazili jsme na bohunické rozcestí, kde jsme nejprve pořídili nezbytné foto v pozadí s Temelínem, poté jsme zamávali Kukačkovi jedoucímu dle původního plánu do Číčenic. (Nakonec se ukázalo, že Mr. Kukačka hákoval…) Po cestě opět s díky odmítám vodu. V Bohunicích nás uctivě zdravili „Dóóóbrý den“. Buď to byla provokace, nebo už jsme profláklý, jakožto odborná komise Tour de BIER. Yce pořizuje umělecké foto přímo za jízdy. Po poměrně krátké cestě jsme dospěli k cíli. Přesně v 17:00. Obdivujeme hospůdku zvenčí. Místní krasavice jsou trochu plaché i když není se co divit, ještě jim teklo mléko po bradě. (otázka zní – bylo to opravdu husté mléko?) Zjišťuji, že máme velké štěstí, neboť se celý týden otvírá v šest jen v pátek a v sobotu v pět. Rychtujem si to dovnitř, ale ouha „Dnes se otvírá až v 18:00“ viz foto. Naše nadšení trochu opadlo. Dva bodíky šly dolu. To jsme ale ještě netušili, že za pár minut bude všechno jinak. Yce briskně vytáčí číslo uvedené na ceduli přibité na dveřích hostince. „V případě dehydratace volejte číslo …..“ První pokus nevyšel. Druhý pokus už byl o moc lepší. Během jedné až dvou minut přijíždí vrchní a ptá se jak jsme na tom a že musíme ještě chvilku vydržet. (RuKou se s ním zná, já taky). Na chvilku odjíždí. Za nedlouho se vrací a my můžeme konečně nahlédnout do útrob. Ještě před hospodou objednáváme 4 piva a jedno hroznové nehaj. Odezva z hospody: “Nejsi debil?“

První dojem překonává očekávání. Z předchozích zkušeností jsme očekávali něco v Hroznějovickém nebo Dříteňském retrostylu. Interiér nás mile překvapil. Dýchla na nás příjemná a pohostinná atmosféra. Z jukeboxu na nás řvali Harlej (viz. Bonusy), v pozadí kulečníkový stůl.

Všude čisto a upraveno, čisté ubrusy atd. Zkrátka prostředí nemělo chybu. Zvědavost zvítězila nad ostýchavostí a na mojí zvídavou otázku jsem dostal odpověď, že se skutečně v útrobách hospody skrývá lidová knihovna, ale na vlastní oči jsem ovšem neviděl ani jedinou knihu.
Objednáváme si 5x utopence, tj. v podstatě všichni. Mezitím dostáváme pivíčko. Všichni jsme objednávali s vědomím že objednáváme pivo prezentované na ceduli před hospodou, jen RuKou si specielně přeobjednává na Plzeň. Ta ovšem v době naší návštěvy nebyla, tak dostáváme všichni Platánek 12%. Pěna bohatá, míra přesná. Teplota akurátní. Chuťově velmi velmi vydařené, jen na můj vkus trochu sladší než považuji za ideální. Pěna padá přiměřeně rychle, někomu ale tradičně nejrychleji. K vynikajícímu dojmu z piva přispívá i jeho poměrně nízká cena. 13,40 za dvanáctu je opravdu královská. <Pavew znalecky pije pivo a jen decentními pohyby malíčkem odhání mouchu – Yce> Much je tu víc než dosti. Opět si tu Yce s RuKou našli svojí oblíbenou dětinskou zábavu a neúnavně fotografují mouchy.
Malé poznámečky při objednávání utopenců, že se jedná o delikátní utopence s pikantní omáčkou, jsem si ani nevšiml. O to bylo příjemnější překvapení, když nám tyto utopené skvosty přinesli. Papriky bylo opět tak akorát pro Nogiho, totiž žádná, cibule na můj vkus také moc nebylo, ale zbytek neměl chybu. Pikantní omáčka byla opravdu pikantní, naprosto vyvážené chuti. Materiál na výrobu utopenců (tj buřt) byl naprosto ideální, uleženost dokonalá. Zatím nejlepší co jsme měli tu čest na Tour degustovat. Chválíme je vrchnímu, ten s díky gratulace přijímá. Pokus využít Klímartinovy nepozornosti a uzmout mu poslední kousek utopence vychází na prázdno. Yce si toho včas všimnul a málem ho ranila mrtvice. Někteří z nás se nemohou smířit s tím, že už je vše snědeno, tak ještě jednou oblizuji příbory.
<Fidžiho glosa – Jaktože si nevzal sešit? Ten má Keřněř! Aha. Ale je to lepší, že tu není! (viz. Bonusy) Návrh: Rozšířit okruh Vltavotýnska o 350km v 20ti sekundách. Odpověď: To bysme nezvládli. (Nod-G přemýšlí, tváří se že ví o čem) Hospůdka toť kvalitní a může být útulná, jen kdyby sem neprotahoval ten hajzlík! (Opět pracují závity) Hospodský zapíná TV, ještě než se nažhaví, kluk od kasáren podotýká: „To je Ošklivka“ Teď se rozvinula neskutečná a nesmyslná debata či tlachání které naprosto nebylo k věci. CHRÚZÁÁÁ-konec glosy>

Král si objednává druhé pivo, tentokrát už malé. A následuje pár štěků zapsaných tak jak byly zaznamenány v reportu…
<FELIX!!! Pro mazané děti – Fishbone>
<Hospody. Aktualne.cz – a to se vyplatí! – Doktorka Majkí>
<Dávají asteroid- to říkal král! Co? To jsem řikal já! (Pavew) Já totiž vim co je v TV, chtěl jsem se učit! – RuKou>
<So what are you Doing? Watching a game, having an import. True, true..>
<Ježíš márja, Pavew zase kreslí do reportu! – KlíMartin>
<Jenom malinkýho shitmana jsem si nakreslil. – Pavew>
<No a cooo? – Fidži>

Mezitím: Ruda buší do stolu a povídá: „První letní den!“ Při kontrole prohnutosti tácků jsem si všiml zajímavého úkazu (jeden pivní tácek značky Bud) který se po mé předváděčce zvrhnul v červená bere. Ruda trumfuje popelníkem! : )

Přivoláváme vrchního chtěje platit, problém byl ovšem v tom, že tři z nás měli k placení připravenou Boženku Němců s čímž se v těchto končinách naprosto nepočítá. Ostatně ničí útrata nepřesáhla 50 Kč, prostě nádhera. Vyrážíme k domovu, loučíme se s Fidžim a Rudou, který si hrajou na hnusný sólíčka a míříme přímo k domovu. Ovšem Majkl, posilněn dvěma pivečkama, vyrazil jako raketa a než jsme se s Králem rozkoukali, tak byl v prachu. Pan Hlava-Týtý nasadil takové tempo, že se nám ho podařilo dohonit až před Bohunicema, ufff. (z toho plyne cenné ponaučení: Nepučujte Majklovi rychlé kolo a hlavně mu nedávejte pivo značky, na kterou není zvyklý, zvláště pak když šlape!!!) V Bohunicích jsme všichni uznali, že tady už jde o zdraví a tak jsme zvolnili tempo. Zapadající slunce nám svítilo na cestu a přispělo tím ještě k umocnění tohoto skvělého zážitku. Již po cestě jsem se Martinovi, bojíce se to říci na plno, svěřoval s tím, že si myslím, že tato hospoda šlape Purkarci na paty! Yce to ale za mě v zápětí řekl: „Právě jsme s největší pravděpodobností byli v nejlepší hospodě na naší Tour.“ Já se k tomuto výroku bez výhrad připojuji…

written by Pavew

Video:

Čekání jsme si zkracovali hraním si na to, že jedeme autem…